Projekt je inovativní v tom, že podporuje uplatnění cílové skupiny na trhu práce, s využitím efektivně nastavené metodiky sociální služby.
Nový program - Cesta k integraci vychází z přání a potřeb klientů organizace, kterým nevyhovují obdobné kurzy pořádané ÚP nebo agenturami. Tito lidé se obávají cizího prostředí, velkého množství lidí na kurzech a potřebují individuální přístup zejména v motivační a časové rovině. Stává se, že zmíněné kurzy z těchto důvodů nedochodí, nebo se do nich neodváží ani přihlásit. Vycházíme z cílů v rehabilitačních plánech klientů. Chceme je podpořit, aby získali větší šanci a možnosti uplatnit se, aby měli stejnou příležitost/stejný start jako ostatní.
Zákon o zaměstnanosti definuje skupiny uchazečů o zaměstnání, kterým je věnována ze strany sociálních institucí zvýšená pozornost z důvodu různých, vesměs kombinovaných handicapů, např. zdravotní stav, věk, pohlaví, společenská znevýhodněnost apod. Mezi tyto skupiny patří i osoby s duševním onemocněním, na něž je projekt zaměřen.
Česká republika je podle údajů Světové zdravotnické organizace na prvním místě v počtu dní pracovní neschopnosti v roce, z toho 40 procent zameškaných dní mají na svědomí právě duševní choroby. Hlavní příčinou je nedostatek rehabilitačních služeb (dílen, tréninkových zařízení či poraden) zaměřených na obnovu pracovní činnosti a odstranění předsudků široké veřejnosti.
Osoby s duševním onemocněním se potýkají s řadou problémů, neboť jejich onemocnění se promítá a postihuje široké spektrum oblastí jejich života. Postihuje zdravotní, pracovní a vztahovou oblast jedinců. Mívají tendence uchylovat se k izolaci od společnosti, nedokáží si vytvořit nebo udržet osobní podpůrný sociální systém. Prokazují neschopnost zorganizovat si svůj denní režim a smysluplný program bez asistence jiné fyzické osoby. Bývají zvýšeně zranitelní a mývají nízkou frustrační toleranci. Z tohoto důvodu se obvykle nedokáží vyrovnat s neporozuměním, odstupem a nedůvěrou osob ve svém okolí. Dalším problémem, kterému osoby s duševním onemocněním musí čelit výrazné stigmatizaci duševního onemocnění. Pod vlivem předsudků pak mívají pocity méněcennosti, mají sklony se podceňovat a mají většinou nízké sebevědomí.
Osoby s duš. onemocněním mají v důsledku svého onemocnění problémy v oblasti nalezení, případně udržení vhodného zaměstnání. Díky svému onemocnění často ztrácí již zažité pracovní návyky a schopnosti a pro jejich budoucí uplatnění je služba sociálně terapeutických dílen velmi přínosná. Pomáhá totiž nejenom osvojit pracovní návyky a získat nové dovednosti, ale v neposlední řadě pomáhá odstranit, nebo alespoň potlačit i většinu dalších problémů spojených s jejich nemocí.