| | |
Analýza dalších důsledků (vyjma dovolené) novely zákoníku práce účinných od 30. 7. 2020 a 1. 1. 2021 z pohledu zaměstnavatelů v zemědělství | Schválený |
Zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další související zákony (dále jen „novela zákoníku práce“), byl přijat se
dvěma daty účinnosti. První část změn má účinnost stanovenou k 30. 7. 2020,
neboť k tomuto dni bylo nezbytné provést transpozici směrnice Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice
Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání
pracovníků v rámci poskytování služeb. Spolu se změnami pravidel vysílání
zaměstnanců byly k 30. 7. 2020 provedeny i některé další změny, u nichž
vzhledem k jejich povaze nebylo nezbytné vázat účinnost k prvnímu dni nového
roku. Druhá skupina změn má účinnost stanovenou k 1. lednu 2021. V prvé řadě
sem patří koncepční změny v právní úpravě dovolené, dále pak změny, které jsou
s novými pravidly dovolené určitým způsobem provázány (například nový institut
sdíleného pracovního místa), a nakonec několik dalších změn, z nichž bylo z
legislativních nebo jiných nutných důvodů rozhodnuto o nutnosti zachovat delší
dobu mezi vyhlášením ve sbírce zákonů a vstupem v účinnost (například nová
úprava pracovního volna souvisejícího s akcí pro děti a mládež, na niž bude
nutno reagovat přijetím dalších změn v některých souvisejících právních
předpisech, a dále některé dílčí úpravy v oblasti odškodňování pracovních úrazů
a nemocí z povolání). Se zřetelem k dalším, již zpracovaným studiím věnovaným
novým pravidlům dovolené a odškodňování pracovních úrazů bude tato analýza
zaměřena na důsledky ostatních změn přijatých v důsledku novely zákoníku práce.
Po delší době přinesla tato novela do úpravy pracovněprávních vztahů věcné
změny, které reagují na dlouhodobou kritiku některých aspektů právní úpravy,
potřebu odstranění či vyjasnění určitých sporných bodů, jakož i na vývoj
judikatury.
|
Důsledky a dopady novelizace právní úpravy dovolené | Schválený |
Právní úprava dovolené představuje důležitou oblast pracovního práva, která
reprezentuje jeho ochrannou funkci. Prostřednictvím dovolené je zaměstnancům
garantován při odpracování určitého rozsahu pracovní doby placený čas na
odpočinek a regeneraci sil. Je zde tedy i přímá souvislost dovolené
s bezpečností a ochranou zdraví při práci. Právo na dovolenou patří
k základním sociálním právům zaměstnanců. Dovolená, vznik práva na ni a
pravidla pro její čerpání tvoří v širším smyslu součást pracovních
podmínek všech zaměstnanců.
Se zřetelem k obvyklým potřebám lidského organismu, hledisku bezpečnosti
práce, jakož i zájmu na sladění pracovního a soukromého (rodinného) života
zaměstnanců, musí být časové úseky, kdy zaměstnanci vykonávají práci,
pravidelně střídány dobami odpočinku, jimiž jsou zejména nepřetržitý odpočinek mezi
směnami a nepřetržitý odpočinek v týdnu. Právo na dovolenou má zaměstnancům nad
rámec těchto z jejich pohledu relativně krátkých dob odpočinku sloužících k
bezprostřednímu obnovení pracovních sil zajistit možnost vypustit své pracovní
povinnosti a odpočívat po delší, v řádu několika týdnů trvající dobu, a díky
tomu zotavit své psychické i fyzické síly. Právě proto byl institut dovolené v
právní úpravě ještě donedávna označován jako „dovolená na zotavenou“.
Cílem této analýzy je přispět k porozumění budoucí nové právní úpravě dovolené
prostřednictvím jejího porovnání s platným zněním zákoníku práce a
zaměření se na stávající problémy v oblasti dovolené a zhodnocení jejich
případného řešení prostřednictvím navržených změn v právní úpravě.
|
Elektronická multimediální příručka na DVD „Jak efektivně vyjednávat-3. část“ | Schválený |
Elektronická multimediální příručka „Jak
efektivně vyjednávat – 3. část“ navazuje na multimediální příručky „Jak efektivně
vyjednávat – 1. část“ a „Jak efektivně vyjednávat – 2. část“, které byly vytvořeny
jako nástroj metodické podpory v předcházejících projektech „AGRODIALOG I“
a AGRODIALOG II“.
Obsahuje následující témata:
·
Hlavní
přínosy kolektivní smlouvy (sociální smír, respektování ekonomické reality)
·
Specifika
kolektivního vyjednávání na podnikové úrovni
·
Vyjednávací
týmy (složení, role)
·
Smírčí
paritní komise zástupců smluvních stran kolektivní smlouvy (složení, role)
·
Techniky
formulování návrhu kolektivní smlouvy předcházející budoucím sporům
·
Řešení
kolektivních sporů (zprostředkovatel, rozhodce, stávka, výluka, soud).
Produkt je zveřejněn na webových stránkách příjemce OSZPV-ASO ČR na adrese: https://www.ospzv-aso.cz/obsah/79/informace-k-projektu-zlepsovani-pracovnich-podminek-adaptabi/266379 a na: https://drive.google.com/…ing
|
Kurzarbeit a další útlumová opatření – jak může zaměstnavatel v zemědělství čelit hospodářským problémům | Schválený |
Období poznamenané
pandemií infekčního onemocnění označovaného jako COVID-19 výrazným způsobem
ovlivnilo hospodářství ČR. I zaměstnavatelé, na které přímo nedopadla krizová
opatření a nebyli tedy nuceni zcela nebo zčásti přerušit svou činnost,
v mnoha případech zaznamenali nepříznivé ekonomické dopady této situace.
Další nepříznivé efekty přicházejí s delším časovým odstupem, v souvislosti
s narušením odběratelsko-dodavatelských vztahů, chybějících vstupů či
důsledků nepředvídatelných výkyvů na trhu práce.
Všichni zaměstnavatelé
museli na důsledky pandemické krize určitým způsobem reagovat. Někteří
v podobě uplatňování nástrojů minimalizace fyzické přítomnosti zaměstnanců
na pracovišti, jiní byli nuceni k přijímání opatření útlumového či
úsporného charakteru.
Mezi základní povinnosti
zaměstnavatele v pracovním poměru patří povinnost přidělit zaměstnancům
práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, případně sjednané kratší
pracovní doby. Jestliže zaměstnavatel tuto svou povinnost nesplní za okolností,
kdy sám zaměstnanec je připraven k výkonu práce, uplatní se některá ze
zákonem upravených překážek v práci na straně zaměstnavatele. V době,
kdy zaměstnanec nevykonává práci, mu nevzniká právo na mzdu. V souvislosti
s překážkou v práci na straně zaměstnavatele mu ovšem vždy vzniká
právo na náhradu mzdy, a to ve výši lišící se podle jednotlivých typů překážky.
Nastalé okolnosti
způsobily, že k uplatnění překážek v práci na straně zaměstnavatele docházelo
v širokém rozsahu a po poměrně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že by
nebylo v ekonomických silách zaměstnavatelů poskytovat zaměstnancům
v delším časovém horizontu náhradu mzdy v době, kdy nevykonávají
práci, reálně hrozilo propouštění a růst nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu
byl za účelem kompenzace náhrad mezd, které zaměstnavatelé svým zaměstnancům
vyplatili, přijat nejdříve cílený program ochrany zaměstnanosti označený jako
Antivirus, který byl po více než roce svého fungování ukončen a fakticky
nahrazen úpravou příspěvku v době částečné práce.
Cílem předkládané analýzy je poskytnout
zaměstnavatelům podnikajícím v zemědělství přehled možností, které jim
právní úprava nabízí pro případ nutnosti utlumit svou činnost nebo snižovat
náklady.
|
Možnosti výkonu příležitostné, nárazové a sezónní práce v zemědělství se zřetelem ke Směrnici EU o transparentní a předvídatelné práci | Schválený |
Cílem tohoto materiálu je
analyzovat pravidla a nástroje, které lze využít k zajištění
příležitostných, nárazových a sezónních prací. Současná právní úprava obsažená
zejména v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákoník práce“) v tomto směru určité možnosti nabízí.
V oboru, jakým je zemědělství, dochází k potřebě zajištění
příležitostných, nárazových a sezónních prací velmi často. Působení sezónních
vlivů na zemědělství lze označit za zcela zřejmé a pro tuto oblast hospodářské
činnosti charakteristické. To stejné platí i pro přirozené výkyvy
v potřebě práce, včetně markantních projevů v podobě opakujících se období
nárazově vysoce zvýšeného objemu prací.
Zákoník práce nabízí
jednak obecné nástroje, jako jsou flexibilní formy výkonu práce a pružné
nástroje rozvrhování pracovní doby, a jednak některá zvláštní pravidla
vztahující se pouze na zaměstnavatele v zemědělství. Může ovšem dojít
k tomu, že některé instituty, kterou jsou v současné době využívány
k zajištění příležitostných, nárazových a sezónních prací, budou muset být
v dohledné době výrazně změněny nebo úplně opuštěny. Byla přijata Směrnice
Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o
transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii (dále
jen „Směrnice TPWC“), která musí být transponována nejpozději do 1. srpna 2022.
Tento materiál se pokusí
najít odpovědi na otázku, nakolik může být transpozice Směrnice TPWC pro
zaměstnavatele v zemědělství riziková z hlediska zajištění výkonu
příležitostné, nárazové a sezónní práce.
|
Právní úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s reflexí změn právní úpravy provedených novelou zákoníku práce 2020 | Schválený |
Mezi zásadní oblasti právní úpravy
výkonu závislé práce v pracovněprávních vztazích patří jistě také regulace
povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci újmu způsobenou pracovním úrazem
a nemocí z povolání, obsažena v 5. dílu třetí hlavy části jedenácté
zákoníku práce[1]
(§§ 269 až 271u).
Předmětná úprava je projevem značné
pozornosti, kterou pracovní právo jako celek věnuje ochraně života a zdraví
zaměstnanců, obzvláště před působením škodlivých vlivů souvisejících
s výkonem práce v pracovním poměru, ale i ve vztahu založeném dohodou
o provedení práce („DPP“) či dohodou o pracovní činnosti („DPČ“).
Pracovněprávní úprava cílí předně na
prevenci, když prostřednictvím robustní a komplexní regulace bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci („BOZP“) stanoví zejména zaměstnavatelům, ale také
zaměstnancům řadu bezpečnostních povinností na poli managementu rizik, řádného
informování a proškolování, kategorizace prací či zajišťování
pracovnělékařských služeb. Pokud však nastavený systém prevence selže nebo
pokud z jiných důvodů dojde k poškození zdraví zaměstnance
naplňujícího znaky pracovního úrazu nebo nemocí z povolání, nastupuje
úprava povinnosti zaměstnavatele k náhradě újmy.
Zemědělství, lesnictví a rybářství patří
dlouhodobě mezi nejrizikovější povolání z hlediska četnosti zranění
zaměstnanců souvisejících s výkonem práce. Mezi statisticky nejčastější
příčiny pracovních úrazů jsou uváděny nebezpečné postupy na pracovišti bez
zohlednění míry působení příslušného rizika či bez použití požadovaných
osobních ochranných pracovních prostředků, jako jsou např. obličejové štíty pro
dřevorubce nebo dýchací masky pro čištění odpadních zemědělských jímek. Nejvážnější
úrazy jsou zaznamenávány zvláště při manipulaci se zemědělskými stroji či při
zacházení s velkými plemennými zvířaty.
Tato analýza se zaměří na aktuální změny
v právní úpravě odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
|
Směrnice EU 2019/1158 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a její dopady do právní úpravy v ČR | Schválený |
Otázka skloubení výchovy dětí či péče o
blízké osoby a rozvoje profesní kariéry je dlouhodobým palčivým problémem
současné doby, který je řešen na různých úrovních - mezinárodní, evropské i
národních. Tento problém, který je jednou z hlavních příčin nerovného
postavení žen a mužů na trhu páce, se ještě výrazněji prohloubil
v souvislosti s aktuální situací kolem celosvětové pandemie onemocnění
Covid-19. Rovnováha mezi pracovním a osobním životem člověka (anglicky „Work
life balance“) je navíc klíčem ke snížení stresu a větší spokojenosti nejen v
práci.
Rovnost žen a mužů je základní zásadou
Unie. Podle čl. 3 odst. 3 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii má Unie
podporovat rovnost žen a mužů. Podobně článek 23 Listiny základních práv
Evropské unie vyžaduje zajištění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech včetně
zaměstnání, práce a odměny za práci. Problematika genderové rovnosti je proto jedním
z důležitých témat Evropské unie a i když bylo na tomto poli
v posledních desetiletích dosaženo významného pokroku, stále přetrvávají
rozdíly v postavení žen a mužů. Na trhu práce jsou ženy ještě pořád více
zastoupeny v hůře placených odvětvích a naopak nedostatek jich je ve vedoucích
pozicích. Součástí problematiky rovného zacházení se ženami a muži je
v rámci unijního práva a politiky i slaďování pracovního a rodinného
života, které je jedním z nejvhodnějších nástrojů, jak genderové rovnosti
dosáhnout, nebo se k ní aspoň přiblížit. Správná strategie rovnováhy mezi
pracovním a soukromým životem usnadňuje sladění pracovního života
s osobními potřebami zaměstnanců.
|
Závěrečná evaluační zpráva o realizaci projektu | Schválený | Závěrečná evaluační zpráva o realizaci projektu obsahuje popis, realizaci a hodnocení jednotlivých klíčových aktivit včetně celkového hodnocení výstupů projektu. |