Cílem sociálních služeb je podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení, nebo zachování původního životního stylu. Nejdůležitějším faktorem při poskytování sociálních služeb jsou lidé, jejich lidský přístup, odhodlání, nasazení a podání pomocné ruky. Práce s klienty našeho zařízení klade velké nároky jak na fyzickou tak psychickou kondici pracovníků. Tito pracovníci jsou vystaveni riziku přeceňování vlastních možností a syndromu vyhoření, což má za následek jak sníženou schopnost výkonu práce, tak pravděpodobné zdravotní či sociální potíže. Je třeba věnovat pozornost každému pracovníkovi, snažit se jej v jeho práci podporovat, ale zároveň chránit před možnými riziky. Zaměstnanci jsou posíláni dle své profese a potřeby na jednotlivá školení. Vzdělávání však probíhá neucelenou a individuální formou, bez efektivní zpětné vazby. Je třeba, aby naši pracovníci byli schopni komunikace s problémovými klienty a osvojili si techniky zjišťování potřeby u klientů nekomunikujících. Naši klienti musí mít možnost vyjádřit své potřeby, pocity či názory a je třeba hledat alternativní řešení v případě, kdy běžná komunikace není možná. Proto je nutné vzdělávat pracovníky a zvyšovat jejich kompetence.
Aby naši pracovníci byli schopni podporovat komunikaci a vnímání klientů, je potřeba je neustále vzdělávat v reminiscenční terapii a tvorbě soc. aktivizačních programů pro seniory. Tím se zkvalitňují vztahy pracovníků a klientů. Dále je potřeba rozvíjet u pracovníků jejich osobnostní potenciál. Osvojení a zlepšení schopnosti vnímání vlastní osobnosti, optimální posouzení schopností pracovníka povede k maximálnímu využití osobního potenciálu při současném zachování vlastní integrity. Následně se zlepší vztah ke klientům, kolegům i nadřízeným. Tyto skutečnosti vyvolávají potřebu vytvořit a realizovat ucelený vzdělávací program směřující ke kvalitě námi poskytovaných služeb.